Odjezd

… nestíháme! Prostě normální situace, že furt něco nestíháme :). Valím kupovat nějaký to pití a zásobu jídla do Lídlu, páč po příjezdu Ančí už by moc času nebylo. V krámě stíhám rozsekat lahváče co je  v košíku (a ani nebyl můj :D), naštěstí se nic horšího neděje.

Valím pro Ančí na zastávku, meteme do Tesca ještě pro papírový kapesníčky, co jsem zapomněl.  Na kolej se ospršit, jelikož je fakt neskutečný vedro, sbalit a vyrazit. Před kolejí zjišťuju, že jsem bez spacáku, co se válí na pokoji, ale už není čas se vracet :). Na hlaváku je spich s Figinem a Venoušem. Nakonec se dozvídáme, že Venouš nejede a Denčí a spol. pro změnu zas nestihli vlak. Kupujeme tedy lístek pro 3 a meteme na Expres 528 Velehrad směr Kolín – Praha.

V Kolíně vysedáme, vlak odjíždí a Trtkal (alias hlupáček) zjišťuje, že nemaj všechny zavazadla. Ano už je to tak, blbeček si nechal ve vlaku svůj milovanej i proklínanej klobouk.  Na nádru je čas a tak zkouší informačku s tím, že by mu klobouk mohli vrátit třeba, když ho najdou. Na Informačce je příjmená slečna, volá do vlaku, dostává sprďana, že co otravuje do vlaku. Za 10 minut si přijďte a já tam brnku, jestli ho nenašli.

Vracím se na Informačku a ejhle fronta. Fronta jak blázen a za 2 minuty odjezd našeho vlaku do Lysé n. Labem. Holt bez zjištěného výsledku musím letět na vlak. Klobouk je tedy nenávratně ztracen. Co už se tak dá dělat. Ještě nabíráme v Kolíně opozdilce, co jim ujel vlak a připojujeme se k nim. Teda spíš k nim házíme věci a my se klidíme s Aničkou do klimatizovaný části vlaku a hlavně si sednout a něco trošku sníst.

Milovice

V Lysé n. Labem hned přípoj na Milovice,vlak už docela natřísklej, ale v pohodě si ještě sedáme. V Milovicích někdo dostává nápad, že věci pošleme taxíkem a půjdeme bez věcí. Tágo 500, tomu říkám vejvar, za ty 2 kiláky, hovada. Vědět, co bude následovat, tak ho pošleme zrovna někam, takhle jsme se složili a že teda jdeme pěšky bez věcí.

Dorážíme na letiště a sháníme se po batozích. Ani zmínka, po době zjišťování a volání s Peťanem?(nebo jak se jmenuje) zjišťujeme, že je někde v taxíku ještě a nevidí ani letiště a že je v koloně, kterou my nikde za cestu v podstatě nepotkali a to jsme šli po příjezdový cestě.

Řešíme mrtě dlouho tedy, kde máme batohy. Díky tomu nejen, že nestíháme Wohnouty, ale pak ani Olympicy na který Anička chtěla jít snad ze všech kapel nejvíc :/. Za to se alespoň díváme na jeden z hangárů a k VIP příjezdové cestě, jelikož prej je taxík tam. Mezitím se zase dozvídáme, že už tam zase není a že batohy a všechno vyložil někde úplně v tahu.

Naštěstí se nachází jiné auto, které nám bez problémů všechno dováží až do stanového městečka a během chvilky. Ten měl dělat tágo, ne to hovado z Milovic co ani nezná cestu, debil!

Konečně muzika

Nějak to tedy zvládáme, stavíme stan mimo stanové městečko, proč by taky ne, že? :). A valíme na kapely. Dorážíme na Mig 21, sice ne na celý, ale i tak si je užíváme. Po nich UDG, tak mě napadá, slyšeli jsme je vůbec? Asi ne, že? :D Šli jsme projít stánky a už se tam asi ani nevraceli, nebo možná jo. Jo vraceli, seděli jsme v zadu a podřimovali :). Tak jsme se sebrali a šli spát. Teda rádi bychom šli spát. Jenže přes pouť u stanovýho to dost dobře možná do 5 ráno ani nešlo.

V 7 už nás zase buděj nějaký s prominutím čuráci s rovnejma kšiltama (hopeři/technaři zkurvení) a růžobvejma pláštěnkama, kteří si to asi den předtím neužili a potřebovali si ventilovat jejich mindráky na okolí zapnutou „hudbou“ (zvuky linoucími se z repráku přes celej kufr jejich auta). Nestačilo jim, že jim tam všichni nadávaj a vypnout to prostě neuměli. A to jsem měl chuť po nich házet Frisco lahví od piva (asi se k nim tohle „pití“ hodí, jinak nevím, proč mě napadla asociace s Friscem :D).

No nevyspalí nakonec tedy vstáváme, co nám už tak zbejvalo, že? Jdeme se umejt, což je docela štestí, že tak brzo, když vidím frontu na umyvadla a toyky. Opravdu někdo nevychytal, že dali do celýho stanovýho městečka jen 8 toytojek a jedny koryta na umývání. To stanový městečko mělo snad milion stanů. Stát přes půl hodiny frontu na záchod je myslím pro holky, občas někdy, docela prekérní a nezáviděníhodná situace.

Návštěva města

Po snídani jsme šli posednout do stínu, zahráli karty, posléze pokecali s ostatníma z bandy, popili výborné vínko, zasmáli se u píďalek a jinejch housenek a až na vedro a 2 pošahaný exoty (od dementních hoperů s reprákem) si užívali dopoledne.

Po „obědě“ jsme se rozhodli jít do města, jelikož v krámě je zajisté stín a hlavně chládek, nehledě na to, že nám docházeli zásoby nealkoholického pití. Razíme si to tedy do Milovic, cestou kupujeme točenou citronovou a vanilkovou zmrzku a nabíráme směr Tesco, jelikož krám do kterýho jsem měl v plánu jít nenalézáme. Obcházíme obloukem snad celý Milovice, abychom se u Tesca mohli otočit a zjistit, že stojíme za nádražím, ke kterému je to chabá polovina cesty, kterou jsme po ukazatelích oklikou ušli.

Kupujeme nějaký ty nalko pití a další nutné potřeby pro přežití. Venku se rozvalujeme ve stínu na schodech kamsi. Po asi hodině se ubíráme směrem zpět na letiště, ovšem tentokrát už naší známou kratší cestou.

Nemilé překvapení

nás čekalo po příchodu ke stanům. Tedy spíše stanu našemu, jelikož žádný z ostatních známých tam nebyl. po přečtení SMSky zjišťujeme, že tam byl zátah fízlů a musíme se okamžitě přestěhovat. Balíme tedy totálně rozkrámovaný stan a ač neradi, se přesouváme do hranic stanového městečka. To je již pěknou řádku (od začátku našeho příjezdu) otevřené zezadu v plotě, takže bez vlezného (vlastně ani do teď nevíme, kde kloudný vstup byl, jelikož jsme ho nepoužili).

Také nějaké ty kapely

nakonec, aby se neřeklo navštěvujeme i dnes. Nestíháme, ač si nejsem jistej proč Schmitzera a dokonce dorážíme pozdě vlastně i na Totáče. Pak se potácíme opět ke stanům, zde docela popíjíme. Následně jdeme asi na Skapollo (soudě dle fotek :)) a Prague Ska Conspiracy. O nich myslím ke konci začíná pršet a tak se dekujeme ke stanům.

Někde mezitím, při cestě do areálu se snažíme propašovat pití dovnitř, přes vstup neúspěšně, tak ho prohazujeme za toyky a než to obcházíme, už vidím týpka, jak nám ho čoruje a odnáší. Šmejd jeden :D U toyek mne poznává Zuzka z Jihlavy, co jsme tu viděli loni, vůbec nechápu, že mezi těma lidma mne zahlíží :). Prostě fakt štěstí.

—

Opět nestíháme, pokládáme opět pití k toykám, a jdeme dovnitř, mezitím nám ho tentokráte stíhá vylejt sekuriťák, prostě pech dneska. Ještě, že si pašujeme dostatečnou zásobu pití již v sobě o který vědět nemusej :) Valíme na Volanty, fakt že i na ně pozdě, prostě nestíhací festival totálně :)).

Po volantech jsme docela mrtví, procházíme stánky, něco trošku jíme a jdeme na Znouzi. Tam po druhé za fest potkávám Filipa (bejvalej spolubydla) s Jitkou. Sedáme si v zádějc a v podstatě pospáváme, takže to na konci Znouze balíme a jdeme chrnět, páč jsme totálně mrtví :)

Odjézd

Ráno balíme, uklízíme, a s Figinem valíme na vlak. Tak akorát stíháme, kupujeme lístek a šup do přeplněnýho vlaku. Do Kolína sedíme v kupéčku a dlabeme nějaký jídlo. V Kolíně je opět chvilku času, tak se valím pozeptat na klobouk, kterej je i nadále nezvěstnej, takže ho pouštím z hlavy. Prostě přestává, chuděrka, pro mne existovat. Cestou do Pce už jsme na schodech a chodbičce, páč je narváno, až to není hezký. Naštěstí je to docela kousek.

V Pce valíme na MHDko, k nám, udělat oběd a spát. Večer ještě doprovázím mou milou na  vlak a pádím na kolej.

Votvírák tedy hodnotím velice kladně, velice úsměvně a prostě za rok znovu, jen postavit stan někam, kde nás nebudou stěhovat, dál od hoperů a batohy? Batohy nedat z ruky a už vůbec ne taxikářům! :).

Nějaké fotky z Votvíráku 2010 na fotky.trtkal.net