Trošku opožděně, ale přecejenom nakonec vydávám článek o Mighty (děkuji Aničce za doplnění zbytku a taky trošku pozatlačení, abych s rozepsaným článkem něco udělal)

Ano již se zase rok s rokem sešel, a jelikož už asi od února se mi doma válel lupen, bylo na čase vyrazit směr Tábor.

Odjezd

Letos o trošku méně komplikovaný, tedy on nebyl komplikovaný ani loni, ale to jsem jel do Lanškrouna. Letos se to obešlo s cestou jen do Chrudimi, odkud jsme s přítelkyní ve čtvrtek brzo ráno vyrazili směr nádraží. V Pardubkách čekáme na o pár desítek minut zpožděný vlak, a valíme si to směr Praha. Tady chytáme spoj do Tábora. Tam jdeme udělat menší procházku a nákup v nedalekém Albertu. Cestou zpátky se mi v těch čtyřicítkách a s nákladem, už tak nedaleký nezdá. Zrovna odjíždíme do Čápova Dvora a tak si říkáme, když míjíme Tesco, Lídl, Kaufland a další obchoďáky, že jsme se možná s tím nákupem nemuseli mořit z toho města, když je tu obchodní zóna :). Ale tak hlavní je, že je nakoupeno.

Příjezd

Hned za nádrem je statek, za kterým je kousek stínu a tak ho zabíráme, rozvalujeme deku a lemtáme pití a jíme zásoby z domu. Neustále nás zdraví první přijíždějící v autech, všichni natěšení, veselí, plní energie. Jak se blížíme ke stanovýmu městečku, už se na nás usmívá výběrčí daní (za odpad s tím, že se na konci vrací – o tom si ještě povíme). Dostáváme tedy lístek s pořadovým číslem 3, tedy si asi dokážete představit ten nával ve stanovým městečku a tak si razíme tou uzounkou uličkou, která tu zbývá :D cestu k místu, kde se rozplácneme my. Z dřívějších dob poučení radši na vrchol kopce, co kdyby chtělo počasí začít vyplavovat stany, že,  a zároveň nedaleko vody a toiek. Rozvalujeme se, stavíme stan a nadáváme na to nemožný vedro. Celej den byvakujeme v tom vedru, jelikož tady se zatím fakt nic dělat nedá, protože v areálu ještě nejsou ani zvednutý stage, natož pak nějaký snad funkční stánky. Na večer je již městečko trošku zaplněnější, ale oproti dalším dnům je stále prázdné. A my jdeme znaveni vedrem a spáleni sluníčkem spát.

Návštěva Tábora

Další den ráno se balíme a razíme na vlak do Tábora, jdeme se podívat na Žižkovo náměstí, omrknout Kotnov, vyšlápnout na vršek Bechyňské brány, a proslídit Husitské muzeum. Nakonec posedíme u Jordánu, kde si smočíme nohy. Po návratu jdeme obhlídnout Tesco a Kaufland. V Tescu objevujeme nejdokonalejší Vietnamský fast food. Nudle za dvacku, porce jak blázen a dobrý! Za 60 si v Mighty areálu nekoupíte možná ani poloviční porci a ještě by asi nebyli tak dobrý ani, takže je vám asi jasný, kde probíhalo naše hlavní stravování. Přece jenom – najíst se za 60 kaček ve dvou i s pitím, nebo se za 60 kaček nenajíst ani v jednom, je něco jinýho :). Napakování nákupem pití na další den si to štrádujeme zpět na letiště.

Prohlídka areálu

Procházíme stanovým městečkem a někdo huláká mý jméno. Tři sestry alá Pavla, Terka a Zuzka s Vaškem u stanu docela daleko od našeho si tam seděj. Něco trošku do sebe házíme (ty nudle, jelikož jsme si je nechali zabalit) Cestou areálem nás osvěžují hasiči, prostě paráda:), a jdeme si obhlídnout Merchendise stan, je tam stínek a maj tam trička, tak je z čeho vybírat a placky! Placky dobrý, ty kupujeme zrovna, ale s tričkama je to letos nějak horší než loni a to jsem si už loni říkal, že předloni byli hezčí a jesli si ho mám vůbec kupovat. No prostě grafik MS triček je nějakej divnej, a pak asi taky tiskárna páč jedny trička ani nejdou přečíst, jak jsou nevýrazný barevně, ostatní zas nevkusný, nebo ne moc Mighty (vytrácí se původní logo a to mi tam hrozně chybí). Anička kupuje nakonec modrý dámský.

Omrkáváme zbytek areálu, posloucháme nějaký ty kapely a pak se vracíme opět k tričkům. Nakonec i já kupuju, černý s logem jakýho si srdce a nápisem fontem ne moc hodícím se k Mighty. Pak jsme zjistili, že autoři opomněli i napsat rok, takže za čas si ani nevzpomeneme, na kterým že ročníku jsme to vlastně byli. Ale co, hlavní je, že má dušička pokoj a tričko z dalšího festu :). Opět posloucháme kapelky, Anička již bohužel s úpalem, tak se z toho jde radši vyspat do stanu. V noci ale ještě vstává, aby si nenechala ujít Banane Metalik a jejich šílenou show :).

Nikdy si nenechávejte spravovat zub, i když vás bolí před festem, páč i zubař ho dokáže posrat víc, než byl a užijete si dokonalý peklo pak, jen co je pravda. (ještě dneska mě furt bolí – 27.7)

Sobota

Ráno opět vyrážíme na nákupy. Tentokrát kupujeme i vývrtku s otvírákem a nožíkem (kterej mě tak teď napadá, jsem ještě furt nenabrousil) a další várku pití, jelikož přežít tyhle parna se prostě nedá. A málem bych zapomněl – ještě i nabíječku na mobil, kterej mi exnul hned ve čtvrtek (jistě, že jsme v něm měli program a napsaný kapelky, který neznáme a který si nechceme nechat ujít). A samozřejmě se zase zastavujeme na nudlích.

Opět paříme, dnes například na Totáče, The Chancers, Fast Foody…

Stojíme v BZ stanu a koukám, jak tam taky vzádu již musí pěkně lejt. Jdeme teda zavřít stan, na záchod a začíná pršet. Večer sníst zbytek nudlí, já na sebe nahodil dva igelity na odpadky, Anička pláštěnku a hurá na Ska-P, který z mýho pohledu stojej pěkně za hovno, jelikož není vůbec, ale vůbec žádná show, která byla na koncertu v Praze loni. Takže zmoklej a ještě ne moc potěšenej výkonem, pro mne za mne, příště ať si tam mokne někdo jinej, já si je nechám klidně už ujít a v klidu se půjdu vyspat.

Neděle

V noci jsme byli tak trochu nervózní, jelikož pořád pršelo a nevěděli jsme, jestli to náš stan vydrží, přeci jen už má něco za sebou. Nos jsme ven vystrčili, až když přestalo pršet, což bylo cca v 1 odpoledne. Byli jsme (ne)překvapeni tím, že docela dost lidí už zmizelo, a nebo se právě chystalo odjet. No, nepotěší to, když máte ze stanu do rána bazén, ale u nás byla naštěstí jen malá loužička, které jsme si všimli až při odjezdu :). Po vytunění sandálů odpadkovými pytli, nás čekala již tradiční procházka na nákup, ale to mi je již nějak divně a nemám ani hlad moc. Ládujeme do sebe tentokrát gyros v housce. Je mi celkově divně, ale nedávám tomu velkou váhu, prostě nějakej obyč úpal/nachlazení(proč bychom si brali spacáky, vždyť je teplo, bude stačit jedna deka:) ), co jinýho. Omrknem nějaké ty kapelky, a o půlnoci už jsme znaveni tak prcháme do stanu.

Pondělí

V pondělí vlastně skoro ani nespíme, páč ve 4 se sbíráme a jdeme pomalu balit. Odcházeli jsme tuším po 6-té hodině, kdy u stánku s odpadky už měli vracet naše zálohy. Ale kde nic, tu nic, jen hromada pytlů, tak zahazujeme i svůj a trochu naštvaní jdeme na vlak. Pociťuju na sobě už horečky, nebo prostě něco, že jsem tak nějak mimo. Cesty vlakem v podstatě oba prospíme. U Aničky se měřím a házím do sebe první paralen. Pak další a další… V úterý večer jedu dom. Ve středu pomáhám taťkovi s kácením stromu, co měl od někoho dojednaný a bylo potřeba to shodit. Odpo si jdu k obvodnímu lékaři, prej nateklý uzliny, tak dostávám první antibiotika, v pátek už na horečky nezabírá ani paralen, tak večer letím na pohotovost, v sobotu odběry a pak do JBCe na ORL, předpokládaná mononukleóza a poškození jater. V neděli znova a v pondělí do Lbce na infekční a olé, od tý doby si tu ležím a minimálně do čtvrtku budu. A jo, mám potvrzenou mononukleózu, takže dieta, žádnej sport, festy a už vůbec ne chlast :/. To nám ty prázdniny hezky začínaj. Fuck a beztak se mi to do těla všechno dostalo přes ten zmrvenej zub…

Pokračování?

Mělo být pokračování jak, jsem hezky stonal, ale to víte, lenost je lenost. Dost práce, že jsme byl donucen, abych alespoň vydal tenhle článek ;). Takže příští rok opět na Mighty Sounds ;), jedu si pro svý pade za pytel s odpadkama totiž :)

Aktuality ze dneška (20.9.2010): zub stále neopraven, ale nějak časem přestal sám od sebe bolet (přesněji – přestal jsem kousat na levé půlce pusy :D) a momentálně pro jistotu už nemám ani zubaře, jelikož u stávajícího jsem podal „výpověď“ a nového v Pce zatím nesplašil.