Společnými silami s Aničkou jsme sesmolili při večerním povídání pohádku. Se svolením Vám ji tedy zde publikuji :) (původně článek mohl být publikován 14.3, ale nějak na to nedošlo, tak tedy se zpožděním :))

Za sedmero řekami, sedmero horami a néé, to je už oposlouchaný. V nedaleké vesničce žila byla Tetka Žblebtka, co měla kocoura Žroutfielda Tenhle kocour byl tak hubenej, že když kolem něho šla i myš, mohla se považovat za tlustou :)

A to, že byl hubenej jak lunt, nebylo jen tak. On byl totiž vegetarián! Jak je známo, kočky a kocouři by měli lovit myši, ptáčky, … jenže Žroutfield byl strašnej citlivka a nedokázal ublížit žádnému živému tvorečkovi %)

Jednou, když šel se Žblébou, jak ji ve vesnici říkávali, na nákup do místního konzumu, prodavač povídá: „Žblébo, nepůjčila bys mi na pár dní svého kocoura? Mám tu pár myší a už opravdu nevím co s nima. Pastičky nepomáhaj, sýrové cestičky pryč ze sklady také ne. Jestli se o tom dozvědí zákazníci, o všechny přijdu.“ Tetka se jen usmála, podívala se na Žroutfielda, jak smutně kouká těma jeho velikýma očima. Jednoznačně byl velice „potěšen“, že by se měl někde honit za myšma, navíc co s nima, když je ani nechtěl zblajznout. Ale nakonec teda přikývl. Babka (Vsuvka autora: z tetky uděláme babku, už mě to nebaví přepisovat :D) půjčila kocoura prodavači a šla domů. Kocour se rozvalil mezi bochníky chleba, vedle kterých byl i sýr, a čekal. Čekal, čekal, až z toho čekání usnul.

… náhle se před ním objevila tlupa odporných myší. Očividně byly z místní myší mafie, o které bylo známo, že podniká opravdu ošklivé věci, jen aby daly najevo svým protivníkům, že nejsou jen tak k mání. Obestoupily ho a pomalu se přibližovaly… cenily zuby, jejich oči s červenými odlesky mu naháněly strach.. v tu chvíli, kdy se rozeběhly, a s pištivými skřeky na něj chtěli skočit,… se kocour probudil. Uf, uf, byl to jenom sen, uklidňoval se. Jak tak seděl, docela mu vyhládlo, a nenapadlo ho nic lepšího, než jít prozkoumat zásoby ve skladu. Ale stejně zblajznul kostičky sýra, nastražené na myši. Tak se šel podívat na dvůr… A hle tu ji spatřil… bylo to jako ve filmu .. seděla na zápraží , její zrzavá srst se krásně leskla ve svitu slunce, a její pronikavé zelené oči Žroutfielda naprosto odrovnaly. Panečku, to je ale kočka! pomyslil si.. Z tranzu ho dostalo nepatrné šustění pod pytli s moukou, které byly naházené na hromadě u vrat. Z malé skulinky se vyřítila myš a pádila si to přímo do skladu. Kočka si přestala olizovat tlapku a s vyčkáváním sledovala, co se bude dít…. Sakra, co teď?

Zahlédla Žroutfielda, jak sleduje myš a očividně se mu ji nechce jít lovit, a už vůbec ne teď. Kočka se usmála tím jejím kočičím úsměvem. Ladně seskočila, přišla k Žroutfieldovi, otřela se mu ocáskem o čumák. Udělal dva skoky a byla tatam, přesněji byla ve skladu, do kterého zapomněl Žrout zavřít dveře. Po chvilce se opět vynořila s myškou v tlamě. Hodila očkem po Žroutoj, hodila před něj myš a pronesla: „Takovej fešák a ani si neohlídá svůj rajón? No co ty mi to seš za kocoura?“ Při poslední větě se na něho vesele ušklíbla a zase si to odpádila se vyhřívat. Žrout se za ní jen nechápavě otočil a rozum mu zůstával stát. Usoudil, že se asi po těch myších nakonec přece jenom podívat půjde, když ne pro prodavače, kvůli téhle kočce jo. Neměl v plánu je zabíjet, jen je vyhnat, aby v jejích očích alespoň trošku stoupl.

Slunce se už pomalu chystalo ke spánku, a tak se i žrout vydal do skladu, aby si našel nějaký ten pelíšek, ve kterém stráví noc. Ještě se naposled ohlédl za zrzkou, ale ta už v klidu pochrupovala. Když zavřel dveře, dopadla na něj tíha chladu a šera, které prostupovalo nezvykle velkou halou. Proč by měl vlastně jít spát, když je v noci ideální čas pro lov? No i když v jeho případě … „lov“.. Ale jo, nakonec si vyhlídnul místo na druhé polici odspoda, mezi sklenicemi s okurkama, kde se uvelebil, a číhal… ty okurky vypadaly hodně divně.. číhal dál .. Celou tu dobu spíš přemýšlel nad tím, koho to může vůbec bavit, jen tak ležet, a čekat a jestli se někde něco nešustne. Radši by touhle dobou byl někde venku, na procházce.. Ale co už. Najednou zbystřil – ano, pod protějším regálem si jedna nezbedná myška pochutnávala na kostičce sýra. Ale místo toho aby po ní chtivě skočil, zvolil diplomatickou taktiku a šel si s ní promluvit o svém plánu, který ho napadl z čistajasna právě teď.

Jeho plán byl velice prohnaný! Jak věděl, byl v této vesničce ještě jeden obchod, kam Babka nikdy nechodila, nelíbilo se jí tam. A tak Zřouta napadlo, proč by se myši nemohli mít furt stejně dobře, jen někde jinde? Tiše tedy seskočil z regálu a už si to pelášil za myší. Ta ho zbystřila a ejhle. Přecejenom to nebude jen tak jednoduché vyjednávání. Jelikož jak ho zahlédla, popadla ještě kousíček sýra na horší časy a šup, už byla v díře pod zdí a pryč. Přece jenom i když Žrout vypadal hubeně, stále byl kocourem a navíc v noci, což se myši zrovna moc nezamlouvalo. Navíc, když tady nikdy žádný kocour nebyl a ani být neměl. No, to jsem si teda nemyslel, že bych mohl nahánět takovou hrůzu, pomyslel si Žrout. Nenaháněl, ale kdo to má v té tmě poznat :) Něco ještě zabrebentil a šel se zase natáhnout do hlídačské pozice, na ještě trošku rozehřátý pytel s moukou. Neuplynulo moc času a bylo tu další šramocení. Tentokrát z druhé strany místnosti, než kam zmizela myš předchozí. Už si to zase v duchu přemítal: To bych se na to podíval, abych se s ní nedomluvil tentokrát. Hlavně ji nevyplašit. No, co ji takhle třeba nějak chytit, to bych ji mohl vysvětlit plán a pak zase pustit. No uvidím…

I když to neměl ve zvyku, kočičí instinkty a schopnosti se v něm nezapřely. Potichoučku, pomaloučku, plížil se podél zdi, ke hbitému malinkému stínu na druhém konci místnosti. Jakže se to dělá? Ale kuš, nad tím přece nebudu přemýšlet. CHŇAP! a už už ji svíral svými tlapkami. Myš se samozřejmě bránila, zmítala se, pištěla, ale to jí bylo prd platné. Žrout jí pohotově, ač se přitom cítil celý nesvůj, strčil do prázdné sklenice od okurek, posadil se vedle ní, počkal až se trochu uklidní z toho šoku, no, bylo mu jí líto, co si budeme povídat. A pak začal s vysvětlováním. Vše co jí řekl, od plánu zapůsobit na půvabnou zrzku, až po stěhovaní celé myší rodiny do nového „domova“, měla vyřídit ještě tu noc všem myškám a myšákům co obývali tuto budovu. Jenže co když mu neuvěří? Mohl by je přeci jen vylákat, a pak si udělat myší hody. Ale ony moc dobře vědí, co je Žrout zač. Ostatně ví to o něm celá vesnice. :) S tímhle problém tedy nebyl, a tak se všichni uložili ke spánku, aby byli ráno čilí, a hned se svítáním a prvním kohoutím zakokrháním mohli začít.