Aby se neřeklo, že sedím furt doma, tak jsem ve středu po 18. hodině vyrazil za brodským DDM a převážně automodelářema na tábor. Byli v Jindřichovicích pod Smrkem, tedy přesněji zapadlí ještě kus pod ním, asi tady někde. Jindřichovice se nachází na sever od Smrku a jelikož při přímé cestě tam by se jelo přes Polsko (navíc tam nejsou silnice), musí se celý Smrk objet přes Nové Město pod Smrkem.

Vyrazil jsem, jak jsem již napsal nějak po šesté a s novější verzí map v GPS si to štrádoval přes Tanvald a Souš do Hejnic. Pokud se potřebujete naučit řadit, zajeďte si cestu ze Smědavy k Bílému Potoku (směr Hejnice), je to tam opravdu výživné a nudit se nebudete ani půl minuty. Jen nepočítejte s tím, že si zařadíte za víc než 3, cesta docela vhodná na rallye.

Z Hejnic je krásný pohled na okolní skály a pak taky na Smrk (nebo ne přesně z Hejnic, ale z okolí). Asi by tudy třeba přes pramen Jizery šel naplánovat nádherný výlet, ale nejspíš mi to zas lenost nedovolí :).

Pokračoval jsem směr Lázně Libverda (k ní mám nevalné vzpomínky, když jsme ještě měli stodvácu a někde v lesích nad Libverdou se hrklo řazením a pak jsme málem ani nedojeli), pak už Nové Město a Jindřichovice. Popravdě bez navigace bych byl ztracenej a ani za mák bych tam nedobloudil, i když to bych si zas nastudoval doma mapu kudy mám jet, narozdíl od teď :).

Z Jindřichovic jsem zavolal Tomoj, kde že to ten tábor je. Tak prej „vidíš tam ty 2 větrný elektrárny?“ Viděl jsem jednu, tak prej hned vedle je ještě jedna, tak podle ukazatelů na Větrné elektrárny. Naštěstí na první odbočce cedule byla, jen na druhý směr, než jsem chtěl zatáčet. U elektráren jsem se na chvilku zastavil a pokoukal na ně, páč bylo slunce skoro uprostřed mezi nima a byl to opravdu nádherný pohled. Poté už stačilo odbočit 2× napravo od elektráren dosti pochybnou cestou, na který jsem se bál o podvozek naší feldy, a byl jsem na místě.

Pár metrů pod chatičkama potok, prostě parádní místečko. Moc lidí jsem tam ovšem neznal. Teda vedoucí vesměs jo, jelikož to byli v podstatě vše odrostlí automodeláři a pak Vítka, ten si mě totiž loupl na FB mezi přátele, právě díky automodelářům. Celkem asi 10 vedoucích (počítám tam třeba i sebe,… prostě starší 16 let) a k tomu 10 dětí :)

Do večera jsme ještě poudělali kus auta, dozvěděli se, že bychom měli předělat kastli díky tomu, že nepřečnívala dostatečně dopředu (bude nejspíš popsáno v dalším článku), jelikož jsme ji pospájeli na špatných místech. A večer jsem se mohl zúčastnit noční hry, prvně jako ten co neplní úkoly. Hra vzhledem k tomu, že zde byli i holky byla krátká s málo úkoly. První co se teda muselo, tak přejít potok po kládě s tím, že se dalo držet lana. Napsat první odpovědi na kontrolní otázky a upalovat dál podle fáborků.

Dopoledne následujícího dne se udělala ktárká procházka, u které se uspořádalo několik soutěží jako slepý provázek (nebo tak nějak), poznávání listů od stromů, hod na přesnost a podobné. Po obědě pak hod špalkem a opět jsme šli ladit auto. Na večer se došlo na dříví na táborák. Myslím jako táborák táborákem s parádní pyramidou v ohništi. Byli pozvaní i sousedé z vedlejšího stanového tábora a tak dorazilo k ohni ještě asi 30 dětí. Hanka hrála na kytaru a po rozpadnutí se pyramidy si kdo chtěl mohl opéct buřty. Vzhledem k tomu, že bylo již asi deset hodin, já musel razit domů.

Cesta k domovu opět pomocí GPS a i přesto, že jsem již absolvoval cestu tam, jsem nebyl schopnej se vrátit, aniž bych navigačku občas neposlouchal. Pravda, na jedný křižovatce měla jinej názor, než já a tak jsem si jel po svým a ona si trasu přepočítala přesně na tu, po který jsem přijel.

V brodě jsem ještě udělal otočku v INu, kouknout kdo tam je. On byl první (vydařený) filmový čtvrtek, takže jsem počítal s tím, že tam ještě dost lidí zbylo po filmu. Kupodivu to byla i pravda, tak jsem s nima chvilku poseděl a pak razil domů.

Docela lituju, že jsem tam s nima nebyl na táboře celou dobu, jelikož to mohla být docela sranda a rozhdoně jsem si to tam užil :)