Slackline s Jirkou

Ve středu nám odpadla přednáška, jelikož vyučující někde cestou prý ztratil hlas a tak šel hledat tu potvoru, která mu ho šlohla. Tím si ovšem není jistý a tak zvažuje, jestli si radši jen neskákne do lékárny koupit nový. Ale jelikož to nás až tak nemusí zajímat, tak jsme se rozhodli opět (v rámci zkvalitnění výkonů a fyzického tréninku) jít na lajnu odzkoušet naučené dovednosti ze dne předchozího a případně se zase i něco naučit. Šli jsme já, Štěpán (hlavní lajno {ne lejno} natahovač a majitel lajny) a Artur náš spolužák.

Nataženo a našponováno třema největšíma silákama v okolí (nikdo jinej tam nebyl ;)) během chvilky. A už jsme chodili, padali, skákali … no vylomenin hodně, zlomenin prozatím (doufejme že i nadále) málo. Po pořádném rozchození Artur mizí a zůstáváme jen já a Štěpán. To jsme ještě nevěděli, že nás málo bude jenom chvilku.

Najednou se blíží nějaký cyklista, zahýbá ááá je to jasný už je u nás. „Co to tady děláte? Vy jako lezete po laně jo?“ začíná oslovení. Vysvětlujeme, ukazujeme, no malinko se beztak i předvádíme :-). „To já taky umím, to jsme dělali ve školce, tam jsme taky po laně chodili“ nám vysvětluje a okamžitě se škrábe na lajnu. Sic na ní tak tak dosáhne, ale už je málem nahoře. Aby se neřeklo, tak Jirkovi tedy pomáháme a držíme ho, aby nespadl, přece jenom je mu teprve sedm :-), jak se okamžitě dozvídáme.

Volá na mamku a odváží k ní kolo. Už je zas u nás, „já tu s váma budu, můžu bejt venku až do devíti“. My tam byli už tak od půl šesté a do devíti bychom asi těžko vydrželi. Navíc, když už v půl osmé jsme tu lajnu neviděli ani na krok :-). To také byla doba, kdy jsme to přibližně sbalili.

Speciální slackerská hádanka: kdo je na lajně ;), sluníčko?

Volejbal a Gaudeamus Igitur

Ve čtvrtek razíme opět „po“ přednášce s Janičkou a Štěpánem na volejbal. Tady potkáváme Kubu a celý volejbal opět dostáváme docela do těla :-). Zakončujeme pěkným hraním a i když slušně prohráváme, rozhodně to stálo za to. Hned z volejbalu jdeme na vstupnéless (zadarno ;)) festival Gaudeamus Igitur made in Gambrinus. Myslím, že moc vydařená akcička, jelikož bylo pěkně, hudba hrála, pivo teklo (teda ne moc do nás, ale i tak) a i na jednu atrakci jsme vlezli, aby se neřeklo (sakryš, slova aby se neřeklo jsou moje oblíbená poslední dobou :o)). Poslechli jsme Horkýže slíže, koukli jak že to teda vypadá vůbec to koupaliště za Cihelnou a šli na Vypsanou fixu. Trošku zapařili a spokojeně, dost utaháni razili směr domov (tedy alespoň ten přechodný).

Fotky z gaudámu: oficiální, rajče 1, rajče 2, a nejobsáhlejší nakonec a nově od steveblacka

Nová longline

Budík, blé to už mám jako vstávat jo? Chjo, to není možný snad … dobrá, vstávám tedy. Ospale se belhám na velice vzdálenou, celé 2 koleje jsem musel projít (kdo ví, jak to u nás je, ví i vzdálenost :D), přednášku z účetnictví. Téměř spím, ale dělám výpisky (opět bych použil moji frázi, ale nebudu to tu zaplňvat stále stejnými slovy), pauza, cviko, oběd. Vlak, dokoukávám film, docela pěkný, ale očekávání bylo větší. Poslouchám muziku a náhle usínám. Semily, Brod. Jsem doma, a copak to tu na mne nečeká :-). Nová krásná lajna o celé délce 50 metrů.

Po chvilce doráží domů sestra a tak jdeme lajnu testnout za školu. Natáhli jsme necelých tak 10 metrů, jelikož sistr na tom ještě nestála, tak aby se hned na začátku nezabila. Navíc jsme nemohli najít vhodné stromy. Tak hoďku chodíme a jdeme domů. Tedy tímto jsem hlavně chtěl upozornit na to, že lajnu už mám doma a tím pádem v pondělí i na koleji a budeme to moci pořádně rozjet na větší vzdálenost a na dvou lanech najednou (tedy brát větší bandu lidí). Tak co vy, jdete s náma?