I cesta může být cíl

Vypůjčím si semestrálku od Markét, ovšem nejspíš málokomu půjde přehrát :))

Ve čtvrtek se vracím z jednodenní návštěvy domova opět do Pardubic, Pankubic či San Piega, dle libosti a ještě stále nevím v kolik jedu na Marmeláda festival alias JamRock. Jediný co vím, že jedu vlakem a to v pátek tak, abych slyšel Prague Conspiracy, jelikož od doby, kdy vyhodili z názvu Ska jsem je neslyšel.

S Pájou se domlouváme na odjezdu v 13.48 vlakem z Pce přes Letohrad. Ještě večer (přijel jsem po půl dvanáctý večer) začínám lehce balit a zvažuju, co všechno ještě musím stihnout udělat před odjezdem.

Ráno se na budík (samozřejmě o hodinu jsem zaspal) vstávám a připravuju věci, který ještě mám táhnout sebou.

Píše mi Figin, že jede autem v půl třetí, jestli nepojedem s ním. Tak samozřejmě na to kýváme a plány se bortí už v prvopočátku festivalování.

Je pár věcí, které ještě ale musím zařídit, takže vyrážím směr město. Vyzvedávám Ráďu u konzervatoře, jdem chvilku sednout do Orfáče a pak letíme nakoupit do Tesca moje nutný zásoby, jako je Rum, Vodka, Kofola, džus a trošku jídla :). Jelikož je dost času, jdeme na zmrzku a sednout do Tyršů. Ou nou, čas dochází a já musím mizet na byt se najíst a dobalit.

Rychle vařím oběd u toho dělám várku toustů sebou a hned potom balím. Vzpomínám si, že mi stále chybí jedno vodní zavazadlo a tak letím na Gorkáč pro stáčený vínko, beru tři litříky a frčím pro Pavlu a na smluvený místo, kde nás nabírá Figin. Chvilku čekáme na posledního člena posádky, Suchara, a vyrážíme směr Žamberk.

Cesta celkem za pomoci střiku ubíhá a tak se celkem rychle ocitáme na parkovišti pod stanovým městečkem. Vysedáme z auta a pronáším můj oblíbený refrém

Chlastáme na festivalu!

Volám Bušmence, kde stanujou a jen vlejzáme do městečka, už na nás čumí stále krásná cedule Lanškroun. Mažeme tedy k ní, vítáme se s bandou a stavíme stan. Dáváme si první doušky všeho možného od piva, přes houbu a vína.

Jelikož se čas páté pomalu blíží, vydáváme se k vstupní bráně, kde od dealera kupujeme zlevněný lístek, který stál 390, za 500 a stále šetříme dvě piva na vstupence. Komu se zdají počty divné, vězte, že dýler kupuje lístky v předprodeji dost dopředu a na místě je střílí pod cenou reálného vstupu a z každého lístku má kilo dýško, fajn brigádka. Jen musíte mít kapitál na koupi tolika lístků předem :)

Prague Conspiracy

První kapela kterou tedy posloucháme je Prague Conspiracy a na to, že jsem na ně poslední dobou slyšel spíš záporné ohlasy, přijdou mi stále dost dobří. V rámci možností paříme a popíjíme vodové pivo Gambrinus za 30 kaček, což sice není úplně košér cena za Géčko, ale v dnešní době na festivalu asi úplně všude běžná (už se těším na Mightí Budvárek :) za stejnou cenu).

Vypsaná Fixa

Následně s davem razíme na domácí scénu, tedy pardubickou Vypsanou Fixu. Držíme se spíš opodál a jak tak procházíme, pozorujíc lidi najednou mě upoutá jakoby povědomá hlava. Hele Michal z OnTheRoad a tak se na chvilku zastavujeme a kecáme.

Bára Zemanová a The Adicts (UK)

Po fixe se flákáme areálem, kecáme u toho posloucháme Báru Zemanovou, která vyhrává někde vpředu. Deset minut do začátku Adictů, které chceme slyšet. Jenže je nám zima a tak se jdeme přivlíct ke stanu. Osudná to cesta, jelikož se nikomu nechce šlapat tu dálku do kopce, když se tak suprově sedí a tak zůstáváme až do devíti u stanů a popíjíme.

Berserk Bastards a Chinasky

Do areálu jdeme až na Berserk Bastardy z Norska, kteří hrajou hustej námořnickej rock. Po nich lehká nostalgická pohodovka s Chinasky a tancem. Hrajou dobře, ale většinu novejch věcí neznám, ze starších jsem se i po několika letech co jsem je neslyšel (krom vypalovaček od Starejch Hadrů) celkem chytal, takže jo, asi se dokážou vrejt do hlavy.

Tleskač

Po Chinasky se přesunujeme na Tleskače, kde se bez problémů dostáváme asi do třetí lajny napravo a po chvilce se před náma sebere banda lidí od zábradlí a odchází. Samozřejmě zabíráme jejich flek a tak se ocitáme nejblíž, jak jen to jde k podiu. Posloucháme, paříme. A hle, oni nemaj Olinku, ta byla stejně nejlepší. Nová zpěvačka není špatná, ale Olinka byla prostě taková správňácká, prostě publika. No co, stejně jsme zapařili :)

Po Tleskačích zůstáváme v areálu, pijeme, kecáme, fotíme, prostě se kraví, jako na každém festivalu :). Kolem jedné ráno se odebíráme ke stanu, kde do něj celkem rychle vlejzám a odebírám se do říše snů.

Luděk Sobota

Vstávám celkem brzo ráno, řekněme mezi osmou a devátou, dávám si od sousedek buchtu, co přinesl Figin a tak nějak popíjím vínko. Nějak po desáté vyrážíme do města na námko do Pizzérky, kde z nás ve finále asi nemají moc radost (hlavně stůl za náma), kterej stejně jako já brečí smíchy, nebo možná zhrozením, těžko říct. V každém případě nás ve finále jiří všechny zve, čímž mu tímto děkuji za skvělou svíčkovou! :).

Cestou zpátky si Pavla kupuje nafukovací Kachnu, která s náma následně putuje až do stanového městečka.

Eddie Stoilow, November 2nd

Hraje takovou pohodičku, sice jsme přišli až na konec, ale celkem dobrá muzika. Po něm November 2nd, taky pohodička muzika, dobře se poslouchá, taková odpolední k rozvalení se akorát.

Po Novembrech se opět občerstvit ke stanu.

Trashtucada (ESP)

Od stanu s celou bandou hromadně přesun na Trashtucadu, tedy Španělské „skáčko“. Suprová kapela na paření. Po nich se shromáždili snad všichni na Kluse, takže já opět zaujal zadní řady s fotoaparátem v ruce a snažil jsem se něco trošku naklapat a když už mě to tam nebavilo, tak jsem se opět odebral ke stanu s tím, že tam nejspíš bude pár lidí se kterýma popiju.

Ovšem byl jsem trošku překvapenej, když u stanu nebyla ani noha :). Tak jsem sedl, lokl si vínka a že si odpočinu. V tu ránu se ke mne přiřítí nějaká slečna a že co tam jako sedím tak sám. (Já tady nejsem sám, já tady tak chlastám)

Dali jsme se do řeči, chvilku kecali u nás a pak, ať s ní jdu k nim popít. Tak proč ne, že, tak jsem šel. Z neznámý slečny se stala Ifka a tak se kecalo, pilo a furt dokola, dokud bylo co pít.

Já, že jdu na Čechomory, že nejsou špatný. Zvedá se nás povícero a jdeme poslouchat, pak na Dusilku posednout a opět kecat a fotit trošku (ač na dlouhý ohnisko s ještě delším časem, už ty fotky fakt nestojí za nic). Někdy při Kollerovi se odebíráme nejspíš směr stanový městečko a načínáme moji flašku s vodkou a džusem, v kolečku jí do sebe lámeme.

Nakonec Ifka celkem bez ladu a skladu odpadá, takže kecám s nějakým týpkem co tam u nich seděl a postupem času přicházejí další z jejich bandy. Po nějaký době se nám „mrtvolka“ mátoží, dává cígo a vypadá zase ready na pokračování v kalení, ale přece jenom už je dost večer a tak se místo toho odebíráme v pěti chrápat do jejich stanu.

Neděle a odjezd

Vstáváme někdy mezi devátou a desátou, asi? U nás se shání, kde jsem, jelikož v mým stanu spal inkognito Suchar, kterého všichni měli za mne :D. Figin mi volá, kde jsem, tak mu mávám a pokládá mi dotaz, kde mám klobouk. Prst mi vystřeluje jeho směrem se slovy, naposled sis ho bral ty! Takže jdu k nim a jdeme hledat do areálu klóbrc.

Cestou k areálu potkáváme Pavla s nějakou holčinou a ti mají můj klobouk, takže pohoda. Další fest, kde se nakonec nic neztratilo, ba ani Suchar tu mikinu neztratil, jelikož se našla ve stanu :). Dáváme polívku, aby nás trošku postavila na nohy a jelikož máme zbytek vodky a přece ji nevyhodíme, tak ji ještě s Ifkou a zbytkem její bandy lámeme, loučíme se a já jdu balit stan.

Všichni se postupně rozutíkávají a tak i my s Figinem sedáme do auta a štrádujeme si to směr domov, tedy Pardubice.

Myslím, že tímto se dá festivalová sezona považovat za opravdu odstartovanou a to s takovým tempem, že další festivaly se budou muset setsakramentsky smekat, aby tempo JamRocku udrželi. Suprově vydařený víkend, jen škoda, že tak krátký, ale na druhou stranu, být o den delší, asi bych to už nepřežil :D.

Tedy festivalům zdar a za týden na Votvíráku ;).

Ještě, jako je již u mne zvykem, na konci článku vždy přikládám pár fotek. Tedy ty ode mne na picase, od Figina na rajčeti z pátku a soboty, dále od Bušmenky na rajčeti. Další fotky na facebooku, tam nevím, jak to kdo má nasdílené, ale pro sebe si dávám odkazy, abych je neztratil, tedy: Ifanka Drobná a pokračování, Danijela Mutinská, Slávek Dyjak, Josef Jan Kopecky, Tereza Franková, Dominika Schäferova. Předpokládám, že ani aktuální výčet fotek není finální, tedy je možné, že se tu další objeví :).

Text neprocházel korekturou, ani kontrolou časové posloupnosti, přesto doufám, že to není velká vada na kráse :))