Krásné zakončení „prázdnin ‚na cestě'“

Článek neprošel cenzurou, hlavně ani korekturou a také jsem si ho po sobě zatím nepřečetl, tak případné opravy a nedostatky do komentů a já to doladím. Dík

Čtvrtek – filmový In

Naprosto mrtvo. Já dorazil opět po filmu. Nakonec jsem tam zůstal do zavíračky (což nebylo tak pozdě vzhledem k malému počtu lidí).

Pátek – akce v Buldoku

Z brigošky jsem přišel výrazně dřív s tím, že tam jsem naposledy. Cestou dom jsem zbaštil dva rohlíky, doma se ospršil a razil do tajemných míst Kristalu (bejvalý hotel na námku, co je tam dnes ani nemám moc páru). Buldok je docela příjemný klubík (alespoň s těma lidma, co tam byli tento den). Zahrálo pár kapel (Papa Boys, In Touch, Last Exit, Hallodrn a Východ z nouze). Musím všechny pochválit za to, že uspořádali v Brodě parádní akci, která tu asi ještě dlouho nebude mít obdoby (leda, že by zase něco uspořádali stejní lidé).

Po koncertu jsme se odebrali do Inu. Z něj jsem dorazil docela pozdě a pak šel doma spát až nějak kolem 5. ranní. Ráno kolem 10. jsem už zase byl na nohou a docela spěchal pobalit věci, abych stihl vlak do Pce.

Sobota – na cestě

Bylo, nebylo jednou jedno odpoledne, nebo možná noc a i ráno to mohlo být. Napsala mi Alena, že prej mě má ráda, teda Pavla, abych přijel na festival. Povídám: „možná.“ A myslel si, „pff nějakej festival a co já s tím jako? Festivaly mi byly vždycky volný a nikdy jsem na ně nejezdil, tak proč bych to měl jako měnit? Jen proto, že mi někdo napíše? Pche“, no a tak jsem se v sobotu ráno sebral a odjel na festival. Festival se jménem, který se pro něj v mém podání hodil asi nejvíc. On the road festival. V 11 jsem tedy nasedl do vlaku a valil si to po tý starý známý cestě do Pardubic. Na zabití času jsem si vzal rozečtenou knížku, i když jsem spíš počítal se spánkem, kterej jsem už ráno (po těch 5 hodinách spánku a 2 dnech ponocování a popíjení) potřeboval jako sůl. Spát se samozřejmě nešlo :)

V Pce přesun na MHD č. 3 – jo, to je to, co nás vozí i ke kolejím (ne, že bych s ním snad letos jel víckrát, než asi jednou :D), kterým si to valím až do Lázní Bohdaneč. Tak prohlížím se zájmem lidi v tý trojce a říkám si, že ta holčina za knížkou je mi nějak podezřele povědomá. *Jasně, není to ta kámoška Pavly? Ale jak se safra jmenovala. Ta vysoká byla Lenka, Goblin není holka, jasně René je to, vzpomínám si asi po půl hodině :)* S René pak absolvuju cestu až k festivalu (která byla opravdu výborně značená! Sakra to tam nemohl bejt alespoň jeden ukazatel? :/).

Jdu stavět stan s tím, že alespoň budu mít vyjmečně kde spát, aniž bych se musel k někomu sockovat a už zvoní telefon. „Ty stavíš stan? Kde seš? Já mám místo, nestav ho.“ Takže zase skládám tyče – dál jsem se nedostal :) a stěhuju se k Pavle a Michaloj (tou dobou ještě Michala neznám) do stanu. A jde se do areálu.

Dohrávají Racoon’s (docela vyhulený reggae, ale ty texty, to jsem nežral :D). Pak další pro mne neznámá kapela (Pavilon M2) a tak jdeme do čajky na vodárnu (čokomint). Následuje Hm… pro mne další neznámá kapela, ale je to na můj vkus trošku moc pomalý a bez energie – jde se na pivo.

Skapollo – očekáváme podle názvu nářez skáčka. Ovšem už když nastupujou bez dechový sekce, říkáme si, že tady něco nehraje (minimálně ta dechová sekce). Nakonec basa, kytara, kytara a bicí. Trošku nás mrzí, že to není co jsme čekali, ale hrají dobře a i ten nářez a nejspíš i v některých písních nádech ska, posloucháme.

Následuje Dukla, paříme si jen v malém hloučku téměř do přídavků, jenže najednou. Klobouk! Znám. Pod ním letí jak blázen Bušma, že jí málem nestíhám postřehnout. Denny! V závěsu za buš letí o něco pomalejc Denny. Letím za nima samozřejmě a už se to paří málem v kotli – chvilkově. „Hele jak dlouho už hrajou?“ „No už bude asi brzo konec, ale ještě nehráli Sněženky a bledule…“ Já fakt v kotli už nevydržím ani celou písničku :(. A to musím říct, že tady bylo pogo parádní, jelikož nebylo tvrdé, prostě takové to malo-festivalové, příjemné.

Dělej, pojď, máme támhle slívku. Nekecej to není slívka, ale jabkovice :D. Po chvilce ukecávání teda jdu no (ještě, že mám zbyteček piva na zapití). A paří se dál. Razím k Pavle a „oni nezahráli Bledule“, kouká na mně, jako když jsem spadl z větve a prohlašuje „Sněženky a bledule jsou od Volantů“ já se zarážím a málem propadám hanbou :D. No prostě se mi to nějak pozamotalo (už si nesmím pouštět Volanty a Duklu v MP3 v jednom playlistu a na přeskáčku :)). A jde se na další pivo, no spíš piva :D.

Pro mne neznámá kapela (jméno znám dlouho, ale neslyšel jsem je a ani se po nich nepídil) Prohrála v kartách.  Holky mě seznamujou s Markét a Týnou – další pařmenky „od nich“, tedy z České a LA. Další pogo a paření, co víc si přát že?

Po Prohrála hrál Matthew’s workshop, které jsem už „slyšel“ na Každej chvilku na španělku (fotky). Odpočívali jsme na kraji, poslouchali a kecali. Schodiště a Hrůzu jsme proseděli opět v čajovně, tentokrát ovšem na svařáku (nebo medovině… to kdo ví, tak dobrou paměť nemám :)).

A finále večera moje poslední dobou (od RESu čím dál víc) zase již oblíbení Fast foodi. Skvěle, naprosto báječně jsme zapařili. V podstatě všichni pohromadě. A najednou Pavla pronesla: „udělej vláček“ a já v lehké euforii jsem se toho okamžitě chytl a za chvilku už jsme si to štrádovali se mnou v čele skrz celé publikum tam a zase zpět. Vláček mohl mít tak možná i 20-30 vagónů a rychleji zatočit, asi bych narazil do vlastního konce vlaku :)). Bylo to naprosto, ale jo použiju to slovo :), famózní!

Po [fást fůdech] jsme šli odpočívat na lavičku před tou hospůdkou. Kecali jsme, ještě jednou kecali a já jako vždy převážně poslouchal. Někdo něco vyprávěl a Markétina hláška večera: „si jako myslíš, že mě to zajímá, nebo jako co?“ Já výbuch smíchu (nebyl jsem sám, mám takový dojem). Padaly i další hlášky, třeba „Hasiči jsou od Jaksi Taksi…“ „Ty vole to je od Znouze, na to jsme pařili, tak to snad musím vědět ne?“ :D a ještě nějaký, který jsem říkal, že si musíme zapsat, na což zase na smůlu nedošlo, takže se o ně tady nemůžu podělit (což je opravdu škoda, jelikož to byly perly!)

A pak přichází Buší, která tu celou dobu seděla s náma a ani jsem si nevšiml, že zmizela. Docela se smála ale jak začla mluvit, bylo slyšet, že neví zda-li se smát, nebo bejt víc, než smutná. „Já jsem spadla do potoka a jsem uplně celá mokrá.“ Šahám na kaťata a ty má durch skrz na skrz. „Ty vole, jak se ti to povedlo?“ „Já sem šla čůrat.“ Prostě konec. Kdo zná Buš, tak si dokáže představit ten její výraz ve tváři, když něco ztratí (mobil, boty,…), tak přesně tak se tvářila. Takže já letěl pro bundu a ponožky, nějakej typoň zas pro kalhoty, aby chůdě nemrzla.

Pak jsme šli k jejich stanu a tam venku kecali (no, však mě znáte, takže já poslouchal :D). Pak Michal zahlásil. „Jdu spát, lehnu si třeba tady, za 2 hodiny vstávám.“ A zalezl do stanu Markét a Týny, kde předpokládám měli spát i Denny a Buš, který spát prej nešli vůbec :D. Vedle si ustlal ještě jeden týpek, co docela chrápal a já se pak odebral spát do stanu „k nám.“ Tam jsem zjistil, že v něm nikdo není a tak jsem se uvelebil a spokojeně usnul.

Neděle, opět on the road

Ráno přišel Michal, sbalil se a jel dom. O pár hodin potom i Pavla s tím, že spala někde ve stanu hned vedle. No nějak kolem půl jedenáctý (nebo desátý?) jsme začli pomalu balit a vyrazili směr Bohdaneč. Tady jsme zasedli do hospůdky koupili kofoly jednu česnečku a palačinku a následně jeli do Pce. Koukám na hodiny v MHD a doufám, že ten pošahanej vlak bude mít alespoň deset minut zpoždění. Na nádro přibíhám 3 minuty po regulérním odjezdu a samozřejmě, že ten vlak to blbý zpoždění prostě neměl.

Takže chvilku sedím s Kate na nádru, jí to asi za půl hoďky jede a já vytahuju knížku, jelikož co přes jeden a půl hodiny dělat na nádru že :/. Ve vlaku pak taky čtu, ač se mi chtělo docela spát. V Pace (myslím) přisedá nějakej typoň s přítelkou. „By mě jako zajímalo, odkud všichni ti lidi jedou, touhle dobou, to není možný.“ Tak jí vysvětluju, že razím z festu, že hráli Volanti (na který jsem tam nebyl :D), Dukla, Matthew’s na který si vzpomínám. Oni se bavěj, já si čtu, pak zaslechnu „tak se musíš rozhodnout, co chceš hrát“ a slečna odpovídá „no, já chci hrát skáčko“ tak mě potěšila, že i spřízněný duše si k člověku ve vlaku přisednou :). Pak jsme ještě prohodili pár slov o festech, náckách a knížkách a já musel vysedat.

Pondělní slackovní

bylo parádní. Šli jsme se ségrou opět na Jiráskáč na lajnu. Vyrazili jsme nějak kolem 3. odpolední a ségra se strašně divila, že nikdo nejde s náma. „Všichni jsou ještě v práci.“ Po asi půl hoďce přijíždí Tom, pak Kolin s rozseklou hlavou z toboganu. Po nich ještě Štěpán. Takže se tak nějak pochodilo, pokecalo a padlo, že bychom třeba dneska nebo zítra mohli dát waterlajnu. Tak to tak zvažuju a nakonec teda že jo.

No to jsme zase vymysleli ptákovinu. Šli jsme na kačenu. Vlezli do vody, ani ne po kolena a já zase vylezl s tím, že tam do tý klendry už víckrát nejdu. Jenže Štěpán to teda nakonec s lajnou přepaval na druhou stranu a natáhli jsme to. No a taková waterlajna to je prostě i pro mne dost velká výzva, navíc, když už je natáhlá :).

Karléééééééé! Teď jsem si vzpomněl ještě k festivalu. Celou dobu se hledal Karel, až se nakonec jeden našel. Takže se s ním tam posedělo a pak si pokud vím odněkud odnesl lavičku, donesl ji k holkám ke stanu a pak si jí zase odnesl :)).

Do vody jsem nakonec ještě parkrát vlezl, parkrát i spadl z lajny. Tu jsem nakonec, ač se budete dost divit, nezdolal :D. Udělal jsem na ni s vypětím všech sil a zatnutejma zubama, abych se netřásl zimou, pouhopouhé 2 kroky :)). Přesto to považuju za výkon, jelikož v takhle studené vodě jsem se ještě nekoupal.

Nakonec jsme nějak kolem sedmé lajnu sbalili (což pro mne znamenalo po lajně přeručkovat na druhou stranu – rycheljší, než plavání a zpět. Po pár tempech, který jsem vzdal mě za lajnu Štěpán ochotně dotáhl ke břehu:)) a vydali se „za sluníčkem“ – tedy směrem k Brodu a domů. Cestou jsme ještě v tý hodpodě na vápence zvedli jednoho nakalenýho týpka kterej sebou švihl o zem a nechtělo se mu zvedat a pak úspěšně dorazili domů. Celý promrzlí, ale spokojení z waterlajny :)

PS: příště ji natáhneme někde, kde bude větší teplo a zdoláme ji! Potvoru jednu :)

Bušmy reportík, fotky od Superbeat, bohous-f, armin-tanzarian a tomascesalek

3 Comments

 Add your comment
  1. Hahááá no dooobrý škoda že sem ten svuj výraz neviděla:-D

  2. tyjo, uz sem se lekla ze sem tam nebyla:D A ten vlacek na fast foodech mel nejmíň 50 vagůnků hele! pak az jsem se zapojila já dopredu:D

  3. Bušma: tak tě s ním třeba někdy vyfotíme :)
    Kate: to jako fakt 50 lidí? Tak to je vostrý s tím jsem vůbec nepočítal. Mazééc

Leave a Comment

Your email address will not be published.