Vyrazil.
Začal uhánět, jak nejrychleji uměl. Neotáčel se, tušil. Tušil, že i jediné otočení by ho zbrzdilo natolik, že by to pro něho mohlo být osudné. Nebylo moc vidět a doufal, že se již brzy setmí natolik, že unikne nepozorovaně v šeru. K noci se ovšem teprve schylovalo. Podvečer sotva začínal nabírat všechny své síly. Padající sníh, prudký šlehající vítr a mraky, kterých bylo plné severské nebe, tvořili zimní ponuré šero, se kterým by si nezavdala ani samotná letní půlnoc. Read More →