Svátky klidu a míru

Obecně

Co bych Vám povídal, je to jeden z mých nejmíň oblíbených částí roku, snad vůbec. Všude se spěchá o něco víc, než obvykle, každý něco shání a totálně každý má záchvat nákupní horečky. V mém případě to bohužel neprobíhalo jinak, ovšem s mým flegmatismem a totální nechutí, se tohoto zmatku účastnit, dost mírně.

Pokus o nakoupení dárků

První pokus o nakoupení dárků proběhl v Hyperce s tím, že jsem nekoupil v podstatě nic krom talíře pro mne na pokoj, abych nemusel jíst z hrnce, nebo si půjčovat jako doteď :). Docela jsme si v obchoďáku užili srandy, jelikož když se jde nakupovat s celým pokojem, tak to ani jinak dopadnout nemůže :).

Cestou tam jsme si to pádili na kolech po suchých cestách s tím, že bylo asi -10°C ale venku krásně. Po těch několika hodinách, co jsme probrouzdali mezi regály a vylezli ven, jsme byli docela překvapeni. Sníh! Úplně všude a držel se. My na kolech. Paráááda, konečně si užijeme tu správnou cestu na kole a zábavu. Cestu na kolej jsem si, alespoň za sebe, užil neskutečným způsobem.

Vyváření

Ve čtvrtek odpoledne opět, již tradičně, nabíráme volejbalovou skvadru (původně měla jít jen Lůca, ale co už) a po pivku u Josefa razíme k nám vařit véču. Jelikož nás je fakt banda dost velká, Martin letí domů pro vodnici, David pro další jídlo a já pro uhlíky. Mezitím se už u nás vyváří a užívá večerní pohody.

Martin dotáhl i šampaňské a jelikož v lednici se nachází ovocný koktejl zkoušíme mix a děláme „sangrii“ do největšího a hlavně posledního čistého nádobí – konvice na čaj. Je po půlnoci a tím pádem má Verča narozky, takže zapíjíme „sangrií“ její narozky :).

Jak je ve zvyku večer se protahuje. Kecáme, hrajeme na didgeridoo, Štěpán kytaru, zpíváme, čučíme na videa, … prostě krásně užíváme už spíš rána. Spát se jde nějak kolem 6.? Asi, nikdo neví.

Volanti

Probuzení? Venku tma. Artýs, je ráno, nebo už zas večer? Asi večer… Jasný něco kolem 4. odpolední. Klopíme do sebe nějaký jídlo, ne moc, není hlad a chuť po večeru. Vykydáváme za notesama a po chvilce je čas vyrazit směr Žluťák.

„Stavíme se na Rychtě na jedno, dvě ne?“ Jasný. Tak narvanou Rychtu jsem málem ještě neviděl, takže nakonec jdeme přímo do Psa. Tam se už nachází docela dost lidí a u stolu v čele za dveřma sedí Pardubické osazenstvo s Pavlou v čele.

Dáváme jedno dvě hnusný Psovský pivka a jdeme pomalu před pódium. Mezitím akorát doráží Bušma (tentokrát na ni nezapomenu :)), Markét, Péťa, Denča, Matěj a zbytek osazenstva Lanškounska a okolí, tedy ti, kteří byli vpuštěni přes vstup.

Taháme dovnitř s Denčí sníh na osvěžení pankáčů. Paříme, pijeme, koulujeme se venku s Markét a opět osvěžujeme pankáče. Paříme. Hledáme mikiny a další oblečení… Razíme směr Polabiny. Klec? He, voni chtěj vstup. Naprdět. Kam dál? Většina v mikinách pouze mizí směr privát a „spát“.

Pár nás razí na benzinu s tím, že pak jdem k nám uvařit véču na kolej. To už nedopadá, jelikož kolejbába je neprostupnější, než betonová zeď a vpouští jen mne se studentskou kartičkou.

Další nakupování

někdy kolem soboty, nebo kdy. Dny mám dost slité v lihovo spícím a pařícím oparu, takže jistej si nejsem ani jestli je teď odpoledne, nebo ráno (nyní jsem totálně střízlivý!) V každém případě už teklo do bot, jelikož den na to jsem jel dom a neměl jsem zatím nic.

Skákli jsme ve zbylém složení já a Artur do Tesca, že po-šmejdíme – hlavně koupíme něco k jídlu (to nějak došlo) – a když už tam budeme, koupíme dárky. Nakonec něco málo nalézáme a odvalujeme si to zase na kolej uvařit nějaký pořádný jídlo od čtvrtečního vaření. Parádní špagety.

Doráží Artýsovi kamarádi a pádí na nějakou šílenost alá Xmassive (Xmass masivní maso) a já se potápím do světa knihy A bude hůř. Pak město na pivko a spát. Ráno posbalit, dojíst zbytky jídla a odpoledne směr ŽBrod.

Co doma

jeden den razíme na naše opracovaný prkýnka zajezdit po kopcích, tedy spíš jen z kopce dolů :). Den na to taje sníh. Paráda! Nadávám, páč je zase všude ta hnusná břečka, no spíš ani není, jelikož to slezlo takovým stylem, že nezbyla ani ta břečka. Stejně je to hnus. Vánoce opět bez sněhu a to to vypadalo tak nadějně. No co, stejně to jsou jen hnusný Vánoce, svátky semestrálek, klidu, rodiny (ehe, proč teda sedím v pokojíčku zašitej sám?), pohody (nebejt semestrálek), cukroví (nojo, nějaký tu máme, stejně jsem ochutnal asi 4 kousky) a dárků (těch co jsem nenakoupil :D).

Ale jinak to mám rád.

Den Vánoc ve spěchu, he vzbudit mne na oběd, nadlidskej úkol, na výlet. Parádní výlet s rodinou. Projít si Riegrovku, tam to mám rád, jsou tam (tedy dneska spíš, byli) krásný rampouchy a omrzlé skály. Spěch s balením mých 4 dárků. Stejně díky tomu nestíháme večeři v plánovaném čase. Rozbalování, natěšení (jak koho).

Ano, sem jsem se chtěl dostat :). Ač je mi vcelku jasný co dostanu, jsem velice rád, že dárek dostávám (nejeden). Těšil jsem se na novou bundičku z O’Winu, kterou konečně budu moct začít tahat. A dál? Dál snad už jen na knížky, doufal jsem. Doufal jsem hodně a tak jsem si je nakonec vydoufal :). Celou sérii Stopařových průvodců po galaxii :)

Co dál k Vánocům říct? Snad jen, že za rok už je nikdo nebude chtít slavit, nebo si alespoň každý nadiktuje přesně, co k Vánocům chce, krom pohody a klidu, který se stejně nikdy nedostaví.

Takže nakonec Vám ještě přeji hodně úspěchu a štěstí do nového roku. PFko dostanete ve správný čas díky automatickému publikování :). A nyní? Buď se jdu vrhnout do knihy, filmu a nebo učení. Co vyhraje? To babo raď :)

Leave a Comment

Your email address will not be published.