Ola ola, Mighty Sounds 2009 volá(lo)

Po dlouhém rozhodování jsem letos konečně usoudil, že ač je to téměř na druhém konci světa, na Mighty Sounds (MS) nesmím chybět i když by třeba trakaře padaly. Nakonec to nebyla taková Pohoda, jak si všichni původně přáli. Na nás padal ve finále teda jen studený déšť a ne konstrukce stanu.

Letošní ročník se měl nést na vlnách ska a punku. Nakonec se nesl na vlně dost podobné, převážně mokré, až částečně blátivé.

Popořádku, lístek

Bylo mi nabídnuto, že mi lístek bude doručen až do vlasních rukou, nejspíše při posezení v některém místním lihoprodejným podniku. Jak bylo proneseno ve Stopařově průvodci po galaxii od Douglase a Vogonské byrokracii

Co dělat, chcete-li stopnout Vogona? Pustit to z hlavy. Je to jedna z nejnepříjemnějších ras v Galaxii – nejsou ani tak zlí, jako nevlídní, byrokratičtí, panovační a bezcitní. Nehnuli by prstem ani pro vlastní babičku, kdyby ji chtěla spolknout žravá Blátotlačka z Traalu, pokud by neměli písemný příkaz, vyhotovený s dvěma kopiemi, poslaný shora, odeslaný zpět, vrácený k doplnění, archivovaný, ztracený, nalezený, podrobený průzkumu veřejného mínění, znovu ztracený, tři měsíce kompostovaný a nakonec přeměněný v rašelinu na podpal.

podobným způsobem se ke mně dostával i můj lístek :). Ba né, ztratil se jen jednou ;) a nakonec se ke mně bez poškození dostal. A vlastně ani v té hospodě se ke mně nedostal, nýbrž cestou na horu zvanou Kunětická. Hospoda přišla až po návratu z té dlouhé štreky – Kuňka aneb cesta tam a zase zpátky (dneska to mám nějaký knížkový :). Na to jsem mohl napsat také krásný report a i název bych bejva už měl – jen nebýt tak proklatě línej)

Lístek je na světě, ale s kým jet

Původní plán napovídal, že by mohla jet docela velká banda skáčkových fanatiků od nás. Z čehož nakonec, jak jsem tak trošku předpokládal, sešlo a nejel naprosto nikdo. Ovšem jelikož štěstí na sebe nenechá dlouho čekat, ještě o zkouškovým mi Marťa docela náhodou (seděl jsem na chodbě u zkoušky) představila Ivet, která byla v Pce u holek na návštěvě. Slovo dalo slovo, večer se protáhl z jednoho s Emilem na docela ponocováckou Dýdý, prokecanej večer s Ivet (nebo že bych zase spíš převážně poslouchal? to mě baví stejně nejvíc :)), facebook dal kontakt a pomalu se začlo ukazovat, že bych snad bylo i s kým jet. Trošku ukecávání, že MS je přece lepší, než Český Hrady a najednou byla bandička z LA, Žichlu a já :)

Cesta z města

Teď nemyslím ten film, který doporučuju – je zábavný a navíc Ta písnička :)

Po drobném plánování, kdy jsem pronesl, převážně nevážně (i když v skrytu duše jsem doufal, že se to ujme :)), že když Ivet nebude mít s kým jet, tak to vezmu přes Žichlínek a pojede se mnou, to tak téměř i dopadlo. Nakonec jsem jel já s nima (Ivet, Petr, Jirka a Číňan) autem.

Do LA jsem jel vlakem. Na nádru mě, jako snad téměř pokaždý, položila cena jízdenky (jen o kilo míň, než na Žizníkov pro 5 lidí :/). Pak jsem si to spokojeně odkodrcal starou známou cestou do Pce, přestup na rychlík do Český. Tady jsem měl asi hoďku čas, jelikož idos.cz je vymatlanej a zobrazuje spoje podle nálady, počasí, nebo nevím, takže mi jeden den našel jen spoj s touhle hodinovou čekací dobou a den na to už bez čekačky. To už ale byl domluvenej čas příjezdu. Tak jsem si prošel kus Český, docela náhodou došel k bankomatu, zjistil, že se mi ta část města kde jsem trajdal ani moc nelíbí a šel zas na nádro. Nastoupil na lokální skleník, kterej je prostě skleníkem asi po celý republice a kodrcal se dál do LA.

Volá Ivet, kdy mám dorazit a jestli to má zpoždění a že jako mě nemá kdo vyzvednout, takže ať chvilku počkám na nádru, že nějak dorazí sama.

ElEj a Žichl

Chvilinku čekám na nádru a doráží Ivet. Provází mě Lanškrounem, ukazuje kde co je. Nakonec to zapíchneme za sportovní halou na houpačkách :). Po chvilce přesun k Petroj, pak do Alberta pro pivka a do toho Žichlu.

„Tak tady bydlím já. Támhle Miruš a tam Buš.“ To mě opravdu dostává. Jedinej barák stojí mezi tímhle skvělým babincem :) Jediná Marťa to má kousek přes kopec. Dostávám parádní ubytko v Renčině pokojíčku.

Nějak navečer je přesun do jedné ze dvou Žichlínských hospůdek, kde se slejzá postupně asi celá místní banda. První starost Bušmy a Marti: „Jak se ti líbí náš Žichlínek? A viděl jsi, kde bydlím? Oni ti neukázali, kde bydlím? »fňuk« Tak ať ti to ale ukážou, jo? :)” Jistě, že se mi tam líbilo, komu by se nelíbylo, když tam téměř všechny zná, alespoň z FFB a doslechu :). Ukázali, dokonce jednou večer a podruhé ráno :)

Poté opět přesun do LA a jejich klubíku Apollo. Klubík je to příjemný, malý, sklepní, tak akorát. Navíc mají černo-bíle kostkovanou podlahu :D Proč nemůže být v Brodě? »kňour« V jedenáct zase do Žichlu a spát, jelikož ráno se brzo vstávalalo.

Cestou necestou, polem nepolem, hlavně, že se jede

Vyrazili jsme nějak kolem deváté, já našteloval stařičkou navigaci (TomTom 5.2 Navigator) s ještě staršíma mapama a už se uhánělo. Vše šlo hladce až k HavloBrodu, kterej bejvá ve všední dny zasekanej a tak jsme ho chtěli objet. Jenže navigace hloupá nemá v možnostech funkci: vyhnout se městu oklikou. Takže nás furt naváděla zpět, všem začinala lízt na nervy otravným hlasem, když na truc říkala vždy druhý směr, než jsme odbočovali. Nakonec jsme zkončili na poli, kde cesta končila. Takže otočit, směr obrácený než navigace a jelo se zase dál. Ovšem jen kousek. Konečná znova. Takže poslední možný směr stejně nakonec Havlíčkův Brod.

No né, aby toho nebylo málo je zde objížďka ve směru Humpolec. Další věc, kterou tahle prastará (ani ty nový moc ne) navigace prostě nechce pochopit. Humpolec z HavloBrodu tedy objíždíme a najednou se tou skvělou objížďkou ocitáme v Jihlavě (Zdravím Zuzku z Votvíráku :)) namísto v Pelhřimově, kde objížďkové cedule jednoduše končí! Bloudíme tedy dál, nakonec se nějak záhadně dostáváme zase na správný směr. Máme najeto asi o 100 km navíc, ale co se tak už dá dělat.

Když už jsme takhle zajetí, bereme to spodem skrz Žirovnici. Zde se zastavujeme na zámku, jakožto na první kulturní vložce festivalování. Pokračovat se má směr Kamenice nad Lipou a Červená Lhota, ked by měl být nějaký další zámek (nevzpomínám na jméno :(), to ovšem ač navigace má jasně daný, že má vést skrz ně, míjíme :/. A jsme téměř v Táboře.

„Zastav! Zastav, támhle se dá koupat!“ Vyskakujeme z auta a letíme do vody.

Pokračujeme, hledáme, po dalších najetých zbytečných kilometrech nacházíme Olší a téměř prázdné stanové městečko. Zabydlujeme se a poté vyrážíme ještě navštívit nedaleký Tábor. Na náměstí se zde konal jazzový koncert. Prolezli jsme kdejakou uličkou, prošmejdili parčík, nenašli ani jedno místo, kde by prodávali zmrzlinu a zase jeli do Olší. A pro dnešní den šli spát.

Pátek

Vstávačka dopoledne a odjezd za kulturou. A co by to bylo za výletování bez pořádných zámků. Jako první se naskytl Orlík. Takže jsme koukli po něm, kluci si zastříleli z luku, my si dali zmrzku. Zpět jsme šli okolo jezírka a jen jsme k němu dorazili, začali se k nám hrnout místní obyvatelé. A to bylo hned: „dej nám kousek, dej, dej. Já chci taky, mně, mně, mně! Píp, píp, mně, sem, mám hlad”, štěbetaly kachny s mladejma a labuť. Ty malý roztomilý kachňátka nám zobaly kornoutek od zmrzliny téměř z ruky. Nádherné. Ivet dokonce jedno duplo na nohu a vůbec mu nevadilo, že jí to třeba mohlo bolet, natož, aby se omluvilo! :)

Pokračování směr Zvíkov, který je jen kousek od Orlíku a navíc téměř cestou zpět. Takže prohlídka Zvíkova, opět bez prohlídky jen zvenku, jelikož vstupné se nikomu ani zde platit nechtělo. I tak je to pěkná prohlídka. Pokračování do Opařan (myslím) na nákup, následně se vykoupat a pak do stanového městečka.

Ano a jelikož je zde ten slavný festival, jdeme se tedy poprvé podívat i dovnitř, co že se to tam koná. Krátká frona, a máme pásky. A první na nás vybaflo Bandzone šapitó. Zdravím první známou osobu na fesťáku a to Zuzku. Na chvilku se zastavujeme a posléze razíme prošmejdit areál, stánky, prostě tak celkově se rozkoukat. Už jste letos byli na pravém festu? A ono vám nepršelo? Tak jste byli houno na pravém festu! Takže následovalo trošku deštíku, naštěstí se pro nás našlo místečko pod redbull stanem a v celku za sucha jsme přežili. Než přestalo pršet úplně, tak jsme šli zaposkakovat na nějakou kapelku u hlavní stage. Pak Totáči, pozdrav dalších známích tváří – zbytku tří sester a nejspíš časem i Schmutzky (aby si nestěžoval, že jsem ho tu taky nezmínil), Zvířata, pokračování slejváku. Šli jsme zalízt do stanu, abychom to přečkali.

Pozahráli jsme karty a tak nějak se usoudilo, že když nebude moc pršet, půjdeme na Polemiky. Nakonec Ivet šla spát a já s Petrem šli projít areálem, což se ukázalo po tom slejváku, jako dost špatný nápad. Všude bylo neskutečně bahna, lidi padali do příkopů snažíc se překonat vodní bariéru ještě před vstupem a tak podobně. Prostě vše nasvědčovalo krásně blátivému zítřku. Zase jsme tak zběžně prolítli areál, pár songů od Polemiků a i my šli pomalu (po odblácení) spát.

Sobota

Po probuzení a zjištění, že přes noc ještě trošku sprchlo a bláta přibylo střízlivíme a je nám jasné, že lepší už to dnes asi nebude. Vyrážíme tedy z blátenického sídla opět za kulturou. Tentokrát máme namířeno do městečka Bechyně a zdejšího zámečku. Opět bez vstupného. Objevujeme zde jednu kočičku, tím pádem se v naší skupině ocitají rázem dvě. Ta jedna je ale místní koťátko a vypadá to, že se mu sic zamlouváme, ale doma je doma. Párkát se s náma vyfotí a zase si jde po svých. My tedy ještě šmějdíme po okolí a jdem se podívat na místní sbírku papoušků a páva s pávicí. Cestou se zastavujeme nakoupit gumáky a následně mizíme opět do blátového městečka. Nejspíš v tomto místě vidím z auta Žábu a říkám si, že se jí teda pak musím zeptat, zda-li to vůbec byla ona :) (doufám, že jsem nespletl den, případně to mohlo být v neděli, ale snad ne :))

Jelikož neskutečným stylem leje, ti co pořídili gumáky a pláštěnky, berou na sebe co se dá. Já jelikož mám sandále volím metodu obrácenou a nechávám v suchém stanu vše, co není potřeba. Tedy ven vyrážím v sandálech, kraťasech a tričku. Teplo moc není a tak se musí poskakovat. To lze díky blátu jen v omezené míře, jelikož boty přilepené k zemi nejdou v podstatě odtrhnout, aniž bych se nebál, že mi tam důstane podrážka. Přesto paříme, jak se dá. Navíc kdo by nepařil, když prvně naživo slyší naprosto úžaské Disko koule. Musím pochválit, moc se mi líbili.

Ještě pár kapel a následně opět ke stanům. Vlastně mě tak napadá teď, že už jen ke dvoum, jelikož klukům lehnul pod návalem větru, deště a prostě stan leží nenávratně zatopen a nepoužitelný. Já se zatepluju, zmírňuji zimotřas a něco trošku dlabeme.

Po nějaké době se uráčilo i přestat pršet a tak opět razíme do areálu. Na večer jsme si skákli pro pár balónků, zapinkali si s nima, vyfotili se s mrožem a Ivet se pousušila u trdelníků. Aby si nestěžovali, že se jen sušíme a kšeft žádnej, dohromady jsme koupili alespoň jeden a sblajzli ho. Opět poslechnout pár kapel, povídání o kapelách je vždy nezáživné, až nudné, tak ho přeskočíme a pak zase pomalu spát.

Neděle

Opět dopolední, již pravidelná cesta za dobrodružstvím. Tedy v první řadě sjet kopec ze stanovýho městečka a tentokrát na Kozí Hrádek. Trošku bloudění a nakonec jsme ho našli. Vstupné jsme ukecali na studentské slevy a 20 korum jsme jim tedy dali. Natetovali jsme si každý razítko na ruku a vstupenku (kterou jsem nechal nejspíš v LA nebo Žichlu i s mým nožem :)) a šli za novým soukromým průvodcem, tedy spíš naší půvabnou a veselou průvodkyní. Prošli si tak nějak celým Hrádkem, vylezli kam až se dalo, udělali nějakou fotku a zase spěchali dál.

Opět jsme zajeli k vodě nalezené již cestou na MS, tentokrát v podstatě jen kvůli teplým sprchám. Posléze do bláťáku na dlabanec a točte se pankáčové! Ano, tušíte správně, po jídle následovala skupina Volant, která pronesla že napsala jim Madonna! Pak jsme trošku zatleskali i Tleskačům a konečně jsem naživo slyšel i mé oblíbené The Chancers!

Pak jsme zase všemožně procestovávali areálem, až jsme se zasekli v Bandzone stanu na skupině Sunflower Caravan, kteří mě docela uchvátili energií v jejich muzice a pro mne jsou objevem Mighty Sounds, i když stylem je to někde úplně jinde. Nakonec jsme večer zakončili kouknutím na naprosto úžasné divadlo od tlampače, které nás příjemně naladilo, že jsme čekali na divadlo další. To ovšem byla neskutečná slátanina o ničem (nebyla od tlampačů) a tak jsme raději šli pomalu spát, čímž končí náš festivalový víkend.

Pondělí

ráno vyrážíme na cestu, která docela jde bez bloudění, jelikož na objížďky kašleme, páč jdou projet, jako by tam žádné nebyly. Zastavujeme jen na půl cesty na střídačku řidičů a pokračujeme dále směr LA. Se mnou zajíždí speciálně na vlakáč do Český, odkud mám dokonce během jedné minuty od doražení spoj pomocí EC do Pce. Loučím se tedy s Ivet a Petrem a valím si to opět do místenkového vozu (z Votvíráku jsme jeli tím samým, dokonce i se stejným průvodčím :)), jelikož nikdy nevím, kde je normální část vlaku :D.

Jen tak pro zajímavost čučím na GPS a zjišťuju, že si to upalujeme dost slušných 140 km/h a ani to není poznat (na Liberecku by se dřív rozpad vlak i s kolejema, než by se to dostalo alespoň k devadesátce :/), tak jsem spokojenej a docela brzo v Pce. Chvilku čekám na spoj, a razím do Hradce na Stříbrňák. Cestou v MHD stihnu být zkontrolován revizorem (dokonce 2 najednou v jednom buse, nechápu).

Na Stříbrňáku užívám odpočinku, sprchy a sušení stanu. Večer opíkáme a aby toho nebylo málo, začíná zase chcát. Jen dopečeme kuře, pršet jak na potvoru přestane. No co no, když prázdniny, tak pořádně promočený.

Úterý

razíme na kolech na minule nenalezenou cache (GCTFCK) a jelikož už víme, že je to multina :), letos ji nalézáme. Na večer valím po téměř týdnu na cestách konečně domů, čímž končí i tenhle článek a vaše i moje trápení :)

Nezbývá mi nic jiného, než Vám popřát dobrou noc a krásný zbytek festivalového léta. PS: uvidíme se na Benátské noci někde za plotem, jelikož 650 za jednodenní vstupenku jim vydřiduchům nedám, ale Guano Apes a Epicu si zas poslechnout chci ;)

A na závěr fotky od Petra u Ivet, další na rhizopus a superbeat pátek a sobota. Záznam Dobrého rána s kapelou Prague Ska Conspiracy a debatou o Mighty Sounds (celkem 5 songů + rozhovor), fotky na publicproject, kvakpunkrock, tominos, potkanftisni

Leave a Comment

Your email address will not be published.