Slackline podruhé

Jelikož Štěpán dotáhl na kolej lajnu (moje je teprv na cestě),  šli jsme zaslackovat. Já jsem vstával na budík (chápejte, že vstát v 10 je docela utrpení ;)) a v půl jedenécté a chlup se již tahala lajna kousek od kolejí za garážema.

Lajnovali jsme asi do půl jedné, takže pěkné dvě hodiny času na karvinky. By jeden (možná ani dva) neřekl, jak se při pouhém chození, seskakování a otočkách může spotit. Rozhodně po počátečním zase neudržení se na laně jsme se docela rozběhali a tak po hoďce už zkoušeli vylomeniny. Naskakování na lano ze směru rozběhu, napřímo, otočky na lajně, vyskakování nad lajnu s dopadnutím zpět na ní a spoustu dalšího, nebyl za ten čas problém zvládnot (resp. se o to pokusit a nezvládnout).

Docela zajímavé je po lajně běhat v takovém houpavém pohybu. Přišel jsem na fintičku, jelikož pokud se nohy pokládají špičkama od sebe, je mnohem jednodušší udržet za pohybu rovnováhu, než když se pokládají stále jedním směrem. To se vás totiž snaží vyhazovat k jedné straně, což se v tomto případě neděje :-).

A co vy? Už jste to skočili mezi ty dva stromky před barákem (kolejí) také zkusit?

PS: už se moc těším na pátek, ovšem jen jestli budu mít objednanou lajnu doma :-) a zároveň (konjunktivní forma výrazu ;)) bude hezky, aby se dalo jí hned skáknout otestovat.

Slacku zdar a ve čtvrtek se uvidíme všichni na Gaudeámu (Igituru).

Leave a Comment

Your email address will not be published.